Jdi na obsah Jdi na menu
Reklama
Založte webové stránky zdarma - eStránky.cz
 


Jiskřivé nebezpečí aneb Elektrické sloupy zabíjejí

14. 12. 2012

Koncem 19. století začal Nikola Tesla využívat střídavý proud a asi v té chvíli ani netušil, jakou revoluci ve vývoji tím způsobí. Za necelých 100 let se stal tento druh energie něčím naprosto nepostradatelným, na čem stojí celý svět. Dává nám teplo, světlo, usnadňuje a zpříjemňuje nám život. Je všude. Ve škole nás učí, kde se vyrábí a jak se mění hodnoty proudu a napětí cestou do našich domovů; navštěvujeme třeba Temelín, abychom se dozvěděli o efektivnosti a bezpečnosti výroby elektřiny; v televizi neustále slyšíme o cenách této energie. Odmala víme, že nemáme strkat prsty do zásuvek, lézt na elektrické vedení, brát si fén do vany plné vody a za bouřky stát pod stromem. Problémy s přenosem elektřiny na dálku jsme už vyřešili rozdělením vedení na různě vysoké napětí. A tak si klidně žijeme a cítíme se v bezpečí.

Je ale náš systém přenosu opravdu tak dokonalý a bezpečný? Bezpečný pro všechny? Vynecháme-li případy, kdy utrpí lidé, kteří se ocitli poblíž spadlých drátů, není nutno se elektrického vedení  při dodržení bezpečného chování (tj. nelezeme na ně apod.) nějak zvlášť obávat. A přesto jej můžeme označit za nelítostného zabijáka. Počty ptáků, kteří každoročně zahynou po zásahu elektrickým proudem, jdou do tisíců. Jedná se především o velké a kolikrát vzácné ptáky, zejména dravce a čápy. Drobní ptáčci jako vlaštovky totiž nevytvoří podmínky k elektrickému výboji. K tomu je třeba, aby se pták dotknul současně dvou vodičů nebo aby nešikovně dosedl například na izolátor nebo v jeho blízkosti. Jsou ovšem i případy, kdy z vedení doslova vyšlehl blesk a zasáhnul ptáka letícího kolem.
 
 Takový zásah bývá pro ptáka v drtivé většině smrtelný. V lepším případě je pták na místě usmrcen (a nemusí na něm být ani patrné známky popálení), v horším zůstane živý s těžkými popáleninami ponechán svému osudu. Ani v případě, že poskytnete zasaženému ptákovi odbornou pomoc, není velká naděje, že by přežil a zůstal nezmrzačen. Elektrický proud způsobuje rozsáhlé podkožní popáleniny, takže i zvířeti, které se zdá celkem nezraněno, do 2 až 5 dnů může úplně zčernat a odumřít zasažená končetina, u ptáků nejčastěji křídlo nebo noha. Život ptáka je pak zcela odkázán na lidskou péči a v případě, že by mu způsobené postižení přinášelo příliš trýzně, musí být utracen. K tomu je nutno přistoupit i v případě, že proud popálí „jen“ vnitřní orgány. Pokud takový pták okamžitě nezemře, musí neskutečně trpět. Většina z těch, kteří přežili samotný zásah, však zůstane bez pomoci a nepovšimnuta umírá na následky popálení někde pod sloupy.
 
Asi se teď ptáte, jestli se s tím něco dá dělat. V případě snížení nebezpečí nárazu do drátů, o kterém jsem se dosud nezmínila a které se týká především rozvodu velmi vysokého a vysokého napětí, se toho moc dělat nedá. Určitě jste si někdy všimli, že na těchto obřích drátech bývají umístěny červené koule, které slouží zejména pilotům malých letadel, aby dráty, které jsou daleko od sebe a vysoko, především za snížené viditelnosti nepřehlédli. Pták si však tuto souvislost mezi koulemi a nebezpečím neuvědomí. Útěchou nám může být jen to, že tohoto druhu vedení tu není tolik a že úrazy způsobené nárazem do drátů nejsou až tak časté.
 
To se bohužel nedá říct o popáleninách, které vznikají nejčastěji při přistávání na hojně rozšířené sloupy s konzolami tvaru T, jimiž je dnešní krajina doslova protkána. Společnosti vlastnící tyto sloupy, například ČEZ, se snaží zvýšit jejich bezpečnost instalací hřebenů nebo hrazdiček. V případě hrazdiček je to medvědí služba, protože pták si sice nesedne přímo mezi vodiče, ale ve chvíli, kdy útočí na kořist na zemi, se snadno dotkne při průletu mezi dráty oběma křídly a vytvoří spojení pro elektrický proud. Hřebenová ochrana je v tomto ohledu na první pohled praktičtější – neumožňuje žádné usednutí mezi vodiče. Ale… Viděla jsem už poštolky, které přišly na způsob, jak tam přistát. Větší ptáci to pak řeší přistáváním na izolátory jednotlivých vodičů.
 
Na obrázku vidíte takto „zabezpečený“ sloup a na vedlejším obrázku dravce, který na něm přesto zaplatil životem. Byl to nádherný, velký a spolehlivý kříženec, sameček. Nedožil se ani jednoho roku. A já se ptám – je tohle nutné? Je nutné, aby v přírodě krutě umírali ptáci kvůli našemu pohodlí? Aby sokolníci neměli pomalu kde cvičit, protože téměř všude jsou tyto smrtonosné nástrahy, které jim mohou naskytnout hrůzný pohled na to, jak jejich milovaný pták nevědomě usedá na tento sloup a vzápětí padá mrtvý k zemi? Proč děláme své okolí tak nebezpečné? Chtěla bych podotknout, že v tomto konkrétním případě výcvik probíhal na kopci bez sloupů; sloupy (zabezpečené!) byly až ve vzdálenosti větší jak půl kilometru odsud a na svahu kopce, takže nepředstavovaly nejvyšší bod v krajině. Dravec na ně nikdy nesedal, až den před neštěstím tam letěl kvůli poštolce, která tam seděla v ochranném hřebenu. Druhý den tam už letěl najisto, jako na magnet. Naposled. 
 
fotografie0377.jpg

 

Je mi jasné, že s tím nic neuděláme. ČEZ se zavázal už dřív, že při rekonstrukci sloupů bude používat bezpečnější tvar konzoly nazývaný „pařát“. Na něj už ptáci tolik nesedají a spojení drátů křídly je vyloučeno. Tyto rekonstrukce však stojí desítky milionů korun a jsou prováděny přednostně v místech doporučených ochránci přírody, kde je například zvýšené riziko ohrožení vzácných druhů.
 
 Chtěla bych tímto upozornit na závažnou a někdy možná zamlčovanou problematiku. V ohrožení jsou zejména volně žijící ptáci, ale silně se to dotýká i sokolnictví samotného. Vás, kteří máte a cvičíte dravce, prosím, abyste toto nebezpečí nebrali na lehkou váhu, protože ani zdánlivě bezpečná místa taková být nemusí. Jednou se nic stát nemusí, podruhé to může být osudná chyba. A riskovat životy těchto nádherných zvířat se podle mě nevyplatí.